About

O nás

Něco z Historie:

předsedové oddílu: 1946 – Cieslar Jan | 1948 – Jaroš Karel | 1950 – Gazdík Bohumil | 1953 – Žák Štěpán | 1957 – Muroň Bohumil | 1972 – Kubík Zdeněk | 1978 – Hota Karel | 1990 – Muroň Bohumil | 2000 – Pytela Jiří | 2011 – Pavlík Jiří | 2018 – Rašík Jakub

OBSAH
ÚVOD
1. SLOVO PAMĚTNÍKA – 4
(JUDr. Bohumil Muroň – čestný předseda TO, Erich Kisza, Helmut Kisza, Karel Šurman – čestný člen
TO, Alžběta Cieslarová, Ing. Karel Hota)
2. SLOVO TRENÉRA – 18
(Jakub Rašík, Pavel Wojtyla, Ing. Alena Nogolová)
3. OHLÉDNUTÍ ZA POSTUPEM DO II. LIGY A OSLAVAMI 80. VÝROČÍ – 25
(Trenér Jiří Pytela; časopis Tenis – srpen 2008, Těšínské listy 2008, vstupenka 2008)
4. GALERIE AMATÉRSKÝCH HRÁČŮ/HRÁČEK TĚŠÍNA – 31
5. VÝZNAMNÉ TURNAJE/AKTIVITY ODDÍLU OBRAZEM DLE KALENDÁŘE TO – 39
o) Okresní přebory – žáci/žákyně; Baby tenis (40)
i) Skvělá Okna Cup (41)
ii) Oblastní přebor – mladší žačky (42)
iii) Utkání měst – Č. TĚŠÍN vs. CIESZYN (43)
iv) SLAVOJ vs. DEPOS Havířov Suchá (44)
v) Č. TĚŠÍN vs. WISLA (45)
vi) Okresní přebor veteránů (45)
vii) Předprázdninový turnaj (47)
viii) Open Wednesdays‘ Tournament (48)
ix) Deputy Cup (49)
x) Memoriál Jiřího Pavlíka (50)
xi) Memoriál Vladislava Stoszka (51)
xii) Mistrovství Těšínů (53)
xiii) Smíšené páry (55)
xiv) Oddílový turnaj (56)
xv) Buffet Cup (58)
xvi) Winter Cup/Zimní halový turnaj (59)
xvii) Mikuláš pro děti (60)/Vánoční turnaj (61)
*xviii) Rankings/žebříček (62)
**xix) Rozhovor s Mgr. Dagmar Szturcovou (64)/Ing. Petrem Wojtylou (66)
6. PŘEDSEDOVÉ TO; SPRÁVCI DVORCŮ – 68 (+ vstupenka 2018)
SPONZOŘI
Vydání bulletinu podpořili:
Jiří Pytela, JUDr. Bohumil Muroň – čestný předseda TO, Ing. Karel Bolek, Milan Bára, René Košut,
tenisový oddíl TJ Slavoj Český Těšín
PROLOG/EPILOG
MOTTO: „Niet lepšej útechy v starobe ako to, že sme celú silu svojej mladosti vtelili do diela, ktoré nestarne
s nami.“
(Milan Mikláš)
Výročí 90. „narozenin“ těšínského tenisu je mocným
IMPULSEM k pozastavení – vzpomínání a zamyšlení
nad tím, co bylo, JE, a kam směřujeme. Proto zde
vyvstala také nutnost „uchopit“ tyto vzpomínky, dokud
jsou ještě „živé“, aby se nezapomnělo!
Bylo příjemné si k této příležitosti poslechnout
nostalgické i emotivní vyprávění pamětníků,
současných trenérů tenisu a ještě příjemnější bylo
udělat o TOM zápis ve formě bulletinu/brožury
– sepsat SOUČASNOU REALITU i „záblesky“ vzpomínek
k potěše příznivců „bílého sportu“. Stejně tak tomu
bylo i před 10 lety při 80. výročí „narozenin“, kdy Ing. Karel Hota detailně/pečlivě zvěčnil TĚŠÍNSKÝ TENIS
ve 20. století (vyd. 2007) ve stejnojmenné publikaci na 96 stránkách.
Založení tenisového oddílu v Českém Těšíně je událostí významného charakteru, která po dobu čtyř
generací pozitivně oslovuje nejen sportovce města, regionu, ale působí i společensky k posílení
KOLEKTIVNÍHO POVĚDOMÍ.
Památné počiny, TRADICE, SYMBOLY je nutné zachovat v PAMĚTI lidu, národa a je nezbytné si je
s pravidelností připomínat/SLAVIT! Ten, kdo TOHO dbá a není lhostejný – uctívá ušlechtilé úsilí předešlých
generací našich předků – ten, je tím pravým „objektem“ autorů – váženým a ctěným čtenářem této
publikace!
Všem, kteří byli jakoukoliv formou nápomocni k uskutečnění
dobré věci – UCHOVÁNÍ PAMÁTKY tenisového dění v Českém
Těšíně – sepsání bulletinu – ze srdce děkujeme!
Spoluautor – Miloslav Vavrys, Český Těšín 5. 8. 2018
4
1. SLOVO PAMĚTNÍKA
(JUDr. Bohumil Muroň, bří Erich a Helmut Kiszovi, Karel Šurman, Alžběta Cieslarová, Ing. Karel Hota)
Dvě otázky pro pamětníka:
a) Jak vzpomínáte na své tenisové začátky v Českém Těšíně; můžete uvést nějakou zajímavost
spojenou s vaší osobou?
b) Co vám „bílý sport“ dal a čeho případně litujete – co byste dnes udělal jinak?
JUDr. Bohumil MUROŇ (95)
– čestný předseda TO; bývalý starosta Českého
Těšína zasvětil více jak 50 let svého života
tenisu; výrazně se zasloužil o vybudování
tenisových dvorců a pavilónu/budovy, která
v současnosti slouží jako dokonalé zázemí
českotěšínským tenistům z hlediska regenerace,
odpočinku, ale i sportovního vyžití.
Začátkem července 2018 jsme JUDr. Muroně
navštívili a položili dvě výše uvedené otázky,
na které velmi „zdatně“ – i přes svůj zralý věk
– odpověděl.
a) B. M.: K tenisu jsem se dostal ještě
před 2. světovou válkou. U těšínské plovárny byly tehdy dva tenisové dvorce; další dva byly německé – ty,
na kterých se dnes hraje, tj. u Olzy. Mně bylo asi 14 let, když jsem začínal s tenisem na dvorcích u plovárny,
avšak brzy po válce byly zrušeny. V současnosti je tam autoparkoviště. Zůstaly jen německé dvorce, a to
v dezolátním stavu. Zajímavé bylo, že neměly žádné zázemí, tzn. šatny, záchody – hráči chodili asi
na Střelnici; říkalo se tomu Schiesplatz, a tam se převlékali. Za republiky bylo zvykem, že lidé chodili
elegantně oblečeni – modré sako, bílé kalhoty a tenisky. TJ Slavoj později převzal tyto dvorce pod svou
správu. Začínal jsem tam jako chlapec. Pak přišla polská okupace a my jsme se odstěhovali, ale moji
kolegové/spolužáci, co tu zůstali, měli 18, 19 let, museli jít později k wehrmachtu. Moji rodiče byli Češi,
a tak jsme se přestěhovali do Frýdku, kam jsem chodil do gymnázia. Zajímavé bylo, když jsem byl v oktávě
(v Místku nebylo moc Němců, ale ve Frýdku jich bylo dost), tak se pokusili tu školu zlikvidovat. Na podzim
v r. 1942 přijelo gestapo, vyhnali nás, oktavány, ze školy a autobusem zavezli do kriminálu v Ostravě. To
byla záminka, aby ten „gympl“ mohli zavřít. Dokazovali nám nějaké letáky, ale to bylo fingované; byli ale
natolik fér, že nikoho nepopravili a po třech měsících nás všechny pustili. Jenomže co potom? Musel jsem
přinést ze školy dokument, že jsem absolvent septimy, a dali mi tam razítko, že jsem vyloučen ze všech
německých škol v Reichu, takže jsem nemohl odmaturovat – maturoval jsem až po válce ve čtyřicátém
pátém roce. Když jsem maturoval, otec byl v „koncentráku“ – v Mauthausenu – měl 55 let, když zemřel.
Hrál jsem tenkrát hokej za Ostravicu Frýdek – Místek a také tenis. Když mě propustili, tak jsem nevěděl, co
budu dělat; udělali ze mě placeného správce tenisu a zároveň i trenéra ve Frýdku – Místku. Měl jsem tehdy
velkou „kliku“. Němci byli na vedoucích pozicích na „pracáku“. Jedna Němka, které bylo něco přes 30,
hrála tenis a já jako správce/trenér jsem ji trénoval. Totiž, ročníky 23., 24., 25. musely na práci do Reichu.
Tak jí říkám, německy jsem trochu uměl, že dneska s ní trénuji naposled, dostal jsem obsílku a pozítří
5
musím na „pracák“ a potom že odjedu (během tří dnů) na práci do Německa. Podívala se na mě a řekla:
„Geh nicht hin! – Nechoď tam!“. Byl to vůdcovský systém – každý vedoucí byl plně pravomocný
a zodpovědný – ona byla zrovna „šéfkou pracáku“. „No jo, ale když tam nepůjdu, tak mě zavřou.“, namítl
jsem. Chvilku přemýšlela a pak řekla: „Nechoď! Na moji zodpovědnost.“ Když mi to řekla, nejel jsem; jinak
jeli všichni. Moji kartu snad vyhodila/založila,nevím. Dobře to dopadlo.
Byl jsem vášnivý tenista, měli jsme jen dva dvorce a snažil jsem se je rozšířit ještě v době, kdy jsem nebyl
starosta. Pak jsem usiloval o získání části pozemku Střelnice pro tenis/pavilón. Nechci, aby to vyznělo jako
samochvála, ale udělal jsem v té věci maximum, co jsem mohl. Měli jsme tenkrát téměř zadarmo
unimobuňky, které se už rozpadaly/hnily; dokonce tam jednou hořelo (1987). Měl jsem velmi dobrého
známého/kolegu – p. Hojdysze, který bydlel v Těšíně a který každý rok dával 300 až 400 tisíc korun oddílu
darem. Takže jsme mohli začít stavět další dvorce. Pozemky jsme získali od obce v době, kdy jsem
starostoval; uvolnili nám část zanedbaného parku a poskytli pozemek na postavení klubovny. Tak se
s pomocí generálního ředitele TŽ Hojdysze a města podařilo postavit pět dvorců a pavilón, který stál 3,5
miliónu. Projekt jsem nechal vypracovat u architekta v Petrovicích, který tu budovu nakreslil jako přízemní.
Řekl jsem: „Ne, ne – to musí být alespoň na jedno patro s terasou, aby to trochu vypadalo.“ Peníze na to
byly; jeden milión korun schválila obec. Byl jsem kvůli tomu silně kritizován v místním tisku, ale věc se
nakonec podařila. Pavilón je důstojný a pěkný – povedl se!
Obr.: První velká exhibice v Českém Těšíně v r. 1951; z archivu JUDr. Bohumila Muroně
Chtěl bych ještě něco říci o významných tenisových EXHIBICÍCH. Tu první v r. 1951 zadarmo zprostředkovala
druhá nejlepší tenistka Gazdíková. Když byli špičkoví hráči/hráčky Československa v Ostravě, tak je také
pozvala do Těšína. Hráli zde: Elgrová, Gazdíková, 10násobný mistr ČSR – Javorský, Zábrodský – nejlepší
hokejista a druhý tenista, Svoboda, Parma a Lendl – otec Ivana Lendla z ATK/Armádnho tělovýchovného
6
klubu. Pro druhou exhibici v r. 1960 jsme postavili dvorce 1 a 4 těsně předtím, než k nám přijeli předvést
skvělý tenis: Pužejová/Suková – finalistka Wimbledonu (1962), Široká, Javorský, Korda, Krajčík. To byla
tenkrát úžasná podívaná na čtyřech dvorcích – velkolepé, úspěšné s obrovským obecenstvem!
b) B. M.: Sport mi dal jednak to, že jsem se dožil takového věku (95!). Ale ZDRAVÍ a dlouhověkost přičítám
také stravování. Vzpomínám, když jsem byl obchodním náměstkem v pivovaru Radegast, jedl jsem
v závodní kuchyni 25 let, a když jsem byl starostou Těšína, tak zase v závodní kuchyni na radnici 9 let, což
také hodně prospělo mému zdravotnimu stavu; porce jídla zde nebyly velké, ani mastné, proto jsem nikdy
neměl žádný „pupek“. To bylo PLUS; k tomu SPORT – hokej a tenis ve Frýdku/Těšíně. To pomohlo, že mi to
i v 95 letech jakžtakž myslí. Mám problém jen s chůzí. Po nepovedené operaci páteře špatně chodím, ale
musel jsem ji podstoupit, protože jsem nemohl spát. Sport znamenal hodně pro moje zdraví – to zaprvé
– a zadruhé – měl jsem spoustu známých, ale všichni mí dobří kamarádi/spoluhráči jsou na „onom
světě“/umřeli. Ničeho nelituju.

7
Bratři Erich/Helmut KISZOVI (77/74)
Koncem července 2018 se na našich dvorcích nečekaně objevili dva pamětníci/legendy tenisu Českého
Těšína – bratři Kiszovi. Stalo se tak zásluhou Zdeňka Blinky (66), který doposud s oběma – již nehrajícími
– kamarády udržuje kontakt. Správce Karel Bolek (67) se jim následně patřičně věnoval; oba bratři si se
zájmem prohlédli „útroby“ –
pro ně neznámého
– výstavního zázemí/pavilónu
včetně nářaďovny, studny
a samozřejmě dvorce, u nichž
se s nostalgií pozastavovali
a nádavkem emocí
popisovali, jak to v místech
kurtů č. 5, 6, 7 vypadalo
před více jak 30 lety.

nostalgické
rozjímání pamětníků na kurtech, kudy kdysi vedla šikmo dolů
pěšinka, stály tam dva bytelné stromy a zela stará
bouda/nářaďovna
Po prohlídce jsme zamířili do „Sikoráku“, kde byly
vhodné podmínky pro nerušený rozhovor. Cestou
mezi kurty ukázal Helmut směrem k řece a pronesl
větu: „Rekordmanem v hodu raketou byl Karel
Šurman. Běžně s ní přehazoval ty kaštany až
do Olzy, jenže v té době nebyly stromy tak vysoké –
pochopitelně.“
Otázka: Jak vzpomínáte na své tenisové začátky
v Českém Těšíně; můžete uvést nějakou
zajímavost/perličku spojenou s vaší osobou?
E. K.: Vzpomínám v DOBRÉM; něco jsem si prožil,
i když v dobrém i ve zlém – jako vždycky. Myslel jsem
si, že budu mít větší úspěchy, než jsem vybojoval.
Mým největším úspěchem je 16. místo
ve veteránech v republice. To jsme hráli kat.
nad 45 let, ale hrál jsem jen dva roky, pak jsem toho
nechal; bylo to finančně náročné!
Pokud jde o zajímavosti/perličky: Sbírali jsme míčky,
když tu byl Javorský, Parma, „dukláci“ – Skokan,
8
Pužejová, Suk, Elgrová, Gazdíková/Mišková a dostávali jsme za to lístečky, které vypadaly, jako lístky, co
dávaly šatnářky – číslované; když jsi jich měl 10, tak jsi dostal na konci týdne 5 Kč. Jak se zešeřilo a MISTŘI
se šli do šatny osprchovat, tak nám půjčili rakety a my jsme si pinkali přes síť – jinak jsme se na kurt
nedostali! Tehdy byly jen dva dvorce
a hráli jen páni obchodníci, doktoři,
lékárníci; psal se rok 52, 53. Potom
v 58. roce byla POTOPA, ta nám
zaplavila kurty.
S Karlem Šurmanem jsme se
domluvili a trénovali spolu
i ve 4 ráno před šichtou. Správce
kurtů nám hodil síť do „budy“
– jinak bylo všecko pozamykané;
hodinku jsme pinkli a utíkali na vlak.
V zimě jsme hráli na asfaltovém
kurtu, který jsme předtím pěkně
vyzametali, takže to neklouzalo –
akorát se špinily míčky, jinak nic. Hráli jsme NORMÁLNĚ v trepkách za 30 Kč i v té zimě venku.
H. K.: Moje začátky byly stejné, jak měl Erich, ale nikdy jsem neměl takové AMBICE, abych byl někde výš;
závodně jsem hrál za těšínské „béčko“ s Ing. Cieslarem, Dr. Kubíkem st. – byla to taková jiná ATMOSFÉRA.
Nehrálo se o „zlom krky“, ale spíš – pink a pink na druhou stranu. Jak míč spadl na „lajnu“, tak padla
okamžitě omluva/PARDON z úst protivníka. Vzpomínám na Ing. Redla – to byl též „fajnovy“ člověk. Ten hrál
jedině v bílých dlouhých kalhotách – to se tak muselo. Za sbírání míčků byl lísteček a za to jsem dostal
žlutou sodovku. Když byl správce dobře „naložený“/naladěn, tak ti půjčil tu dřevěnou „plácačku“, staré míče
a mohl jsi jít hrát na zeď. (Viz foto
vpravo z fotoarchívu E. Kiszy.)
No jak jsem už řekl, nejlepší házeč
raketou byl Karel Šurman. Uměl
hodit do Olzy z bývalé „jedničky“
– teď je to kurt „dvojka“! (Erich
k tomu poznamenal, že Karel byl
dokonce i lamač raket.) Uměl tak
prchlivě/explozivně reagovat. Jak se
naštval, tak lítaly rakety – všecko;
stačilo hodit/zahrát dva míče
do sítě. Ale že to parádně letělo!
Potom samozřejmě si zašel
pro raketu, byla tam železná vrátka, a vrátil se jak „beránek“ – hrálo se dál.
E. K.: Karel byl „dobrej“. Málem jsme spolu porazili mistry republiky – Jelínka/Podlahu v deblu v divizní
soutěži družstev, která se hrála dva dny. První den hráli první s druhým, druhý den druzí s prvním atd.
Celkem to bylo 17 zápasů.
9
Otázka: Co vám tenis dal a čeho litujete?
E. K.: Tenis mi dal ZÁBAVU – užil jsem si a nelituju toho.
H. K.: To ani nejde, když hraješ 50 roků tenis!
E. K.: Rozhodně nám tenis PRODLOUŽIL ŽIVOT.
H. K.: Stáváš se prostě FIT; běháš, skáčeš.*
*Poznámka: Zdeněk Blinka k tomu poznamenal, že Helmut s oblibou
běžně jezdil na kole; přijel z Ostravy, kde pracoval, přes Bohumín
do Těšína na tenis. Tady si odehrál jednoho singla a debla a večer jel
zase zpátky na kole do Frýdku. V nohách toho měl DOST!

Helmutova PERLIČKA: Pamatuju si velmi dobře, jak si náš
starší bratr Gustav a bráchové Šurmani (Karel Šurman
měl dvojče Josefa) udělali kluziště na tenisových kurtech
– dnešní kurt č. 3, předtím to byla „dvojka“. Měli kolem
celého kurtu prkna, postříkali plochu vodou, někdo posvařoval branky a hrálo se. Byli tam také Vitoulové,
Bauer – tzv. Schießstand parta/družstvo. Hráli hokej proti Svibici, Brandýsu – to byl takový městský okruh.
Ve staré boudě vyndali okénko, dali tam rouru, kamínka – kdo se chtěl zahřát; topilo se tam. Jako děcka
jsme na kurty chodili bruslit za 50 haléřů – už tehdy podnikali, bylo to SKVĚLÉ! Karel Šurman byl vůdčí typ
– všecko to vedl – úžasně pracovitý, akční.
Erichova PERLIČKA 2: Kdyby mi Jura Kolek ve finále v Bílovci přinesl PIVO, tak bych to finále vyhrál! Ale on
řekl, že jim pivo DOŠLO, tak jsem prohrál 5:7 ve třetím setu.
Otázka: Vzpomínáte také na Bílovec; co o něm můžete povědět, o co tam tehdy šlo?
H. K.: Karel Šurman se rozvedl a odstěhoval se do Bílovce za nějakou paní. Bylo to kolem r. 1980.
Z. B.: Jako pamětník o tom hovořit nemohu, ale spíš Erich. Oba s Karlem Šurmanem byli členy družstva
v Českém Těšíně. Protože tenis byl Karlův ŽIVOT a také tam hrál, tak domluvil zápas mezi oddílem Slavoje
a Sokolem Bílovec. Hrálo se 7 singlů a 2 debly v průběhu dvou dnů. V Bílovci jsme přespali v tělocvičně,
kterou jsme měli k dispozici. Pamětníci vědí, že první zápas vyhrál Slavoj Č. Těšín těsně – o dva body. Tato
utkání se hrála pouze dva roky v r. 1980 a 1982. Tehdy jsme si je poprvé vyzkoušeli a také SI UVĚDOMILI, že
domluva mezi dvěma oddíly, tj. bez POŽEHNÁNÍ svazu je možná – lze neoficiálně hrát.
H. K.: My jsme proti nim hráli nejenom tenis, ale i šachy!
Z. B.: Pokaždé to byla SPOLEČENSKÁ UDÁLOST – nejenom sportovní! Do Bílovce cestovali: Erich Kisza, Alex
Ježovič, Jiří Kolek, Gerta Zipser, Helmut Kisza*, Zdeněk Blinka
a Karel Bolek.
V rámci volného času jsme hráli také šachový turnaj proti Bílovci,
kdy jsme v šachu vyhráli výraznějším poměrem než v tenise.
Po odehrání šachových partií měli tenisté Sokola Bílovec dojem, že
nejsme tenisté, ale ŠACHISTÉ! – (poté diskutéři vybuchli v hlasitý
smích!) *Helmut Kisza často umocňoval tehdejší atmosféru na kurtech
karikaturou profesionála grafika v kresbě poutačů či diplomů – viz karikatury.
10

11
Karel ŠURMAN (83)
Karla Šurmana – čestného člena TO, kterého ve vzpomínkách
zmiňují téměř všichni pamětníci těšínského tenisu, není možno
potkat na tenisových dvorcích ani náhodou. Podařilo se nám jej
vypátrat pomocí „echa“/nápovědy až na starém bowlingu
v těšínské čtvrti Brandýs.

Otázka: Co ti tenis dal/vzal – lituješ
něčeho?
K. Š.: Tenis mi dal VŠECKO. Umět
vycházet s člověkem/lidmi, mít je rád,
být poctivý, nebýt „podrazák“; tenis
mi dal všecko – kamarádství, radost
ze života/veselí, legraci.
To nejde – toho je moc! Strašně moc toho je! Necítím se teď nejlíp. Letos už špatně vidím; vloni jsem viděl
ještě dobře, ale na oslavu 90 let tenisu Těšína přijdu; jen na chvilku posedět/popovídat si – setkat se
s kamarády.
Otázka: Vzpomeneš si na paní Cieslarovou; máme ji od tebe pozdravit?
K. Š.: To je překvapení, že za ní půjdete! Hrál jsem jako dorostenec za „áčko“ dospělých a spolu s paní
Cieslarovou jsme hráli MIX. Byla to jedna z nejlepších hráček s paní Vincourovou. Těšínský tenista Ing.
Cieslar – její manžel, to byl dobrý ČLOVĚK.
Určitě paní Cieslarovou* ode mě POZDRAVTE!
*Poznámka: Paní Cieslarová
se letos v září dožije 100 let!

12
Alžběta CIESLAROVÁ (100)
Za skromnou, elegantní DÁMOU – legendou českotěšínského
tenisu a zároveň manželkou stavitele/zakladatele dvorců u řeky
Olše, jsme zavítali s velkým respektem i ÚCTOU zároveň
v očekávání, CO BUDE. Paní Alžběta nás srdečně přivítala,
pohodlně usadila, a dokonce SAMA obsloužila! Její pevné zdraví
– v trojciferném věku, „ostříží“ zrak, jasná mysl, šarm a veselost
šokovala!
Jsme rádi, že jste ve výborné KONDICI a že vše proběhne tak, jak
jsme si přáli. Dovolíme si vám položit první otázku: Jak
vzpomínáte na své tenisové začátky v Českém Těšíně; můžete
uvést nějakou zajímavost spojenou s vaší osobou?
A. C.: Moje tenisové začátky nejsou v Těšíně, ale v Brně, kde jsem
začala hrát tenis v 13 letech. Můj bratr byl o 16 roků starší a hrál
tenis. On mě „přitáhl“ k tenisu. Když potom můj manžel studoval
v Brně, tak jsme se tam poznali na sokolském stadionu při tanci
– to byla jeho VÁŠEŇ a moje též – oba jsme rádi tancovali. Přišli jsme na to, že máme také společný zájem
– TENIS. Náhodou bydlel na kolejích s dvěma
tenisty a ti si namluvili holky/taky tenistky.
Chodili hrát v létě tenis ještě před přednáškami.
Donedávna, pokud vysílali tenis, jsem to
sledovala pořád, ale teď už moc nevysílají, tudíž
musím přejít na GOLF CHANNEL, tj. zvláštní
vysílání. Nejlepší sport je golf, protože chodíte
v krásné zeleni, každé hřiště je jinak
architektonicky postaveno, kdežto tenis je pořád
stejný – prostředí. V létě při tenise horko – hrrr,
hrrr, ale marné – stará LÁSKA nerezaví, že?
Jsem sice dvakrát mistryní republiky v golfu.
Jednou tím, že jsem PŘEKONALA SEBE, pokud jde
o počasí. Tehdy bylo v Mariánských Lázních příšerné počasí; některé hráčky odpadly – nedokázaly se s tím
vyrovnat, a tak jsem se stala mistryní republiky v golfu. (Následoval smích.)
Otázka: Jak jste se tedy dostala do Těšína?
A. C.: S manželem – ten byl zamilovaný Těšíňák. Když přišel polský zábor, tak on zrovna končil v Brně
vysokou školu (1938). Zavřeli vysoké školy. Manželův bratr byl v té době na vojně a jeho sestra/Slezanka
byla učitelkou; ta tady zůstala sama v Karviné – oni se přistěhovali. Neměla Poláky ráda; nechtěla být Polka,
tak ji odtamtud vyvezli. Nocovala ve škole, potom dostala nouzový byt.
Když zavřeli vysoké školy, shodou okolností jsem se dostala do Frenštátu, kde jsem učila na obchodní
akademii. Nebyla možnost hrát tenis, ale až když jsme se s manželem vzali, přestože jsme to neměli v plánu
– nastaly takové OKOLNOSTI – potom se vše vyjasnilo.
Jeho maminka byla vyhoštěna do Frýdku, manžel dostal v Ostravě zaměstnání, proto jsme si zvolili Frýdek
jako bydliště a v Místku u řeky jsme hráli tenis. Právě tady jsem se poprvé setkala s Bohušem Muroněm.
13
Gymnázium bylo už zavřené; on tam dělal správce na kurtech. Přišli jsme na kurty zrovna v době
heydrichiády a Bohuš nám říká: „Kam to jdete; vždyť je zákaz hraní!“ Jenže my jsme to vůbec nevěděli.
Pro manžela to bylo jasné – vždycky říkal: „Až budeme v Těšíně, až budeme v Těšíně, Těšín je krásný.“
– Tak se mu tady líbilo. Bylo to také kulturní centrum. Podařilo se nám získat byt s etážovým topením; byla
jsem ráda, že jsem si mohla kdykoliv udělat teplo a nebýt na nikom závislá – to mně velice vyhovovalo.
Manžel byl stavař a první, co v Těšíně dával dohromady – kromě silnic – tak nechal postavit na kurtech ZEĎ,
aby se mohlo trénovat. Hrát se ještě nedalo, ale na zdi ano. Nebylo to zrovna „oranisko“, ale byl to kousek
plácku, který upravili a kde se daly postavit kurty. Už nevím přesně KDO, JAK to dělal, ale manžel to
INICIOVAL – vše ORGANIZOVAL a jako předseda stále vylepšoval – postavil budku/šatnu atd. Potom dělal
PLÁN, aby to bylo veliké a rozšířilo se to; často jsme tam brigádničili. Německé kurty byly dva a pak se
„rozrostly“ o další dva a tribunu. Později se očíslování jednotlivých kurtů změnilo, ale my jsme už u toho
nebyli.
Protože manžel podstoupil operaci ledviny, musel přestat hrát tenis. Lékařka v Mariánských Lázních mu to
přímo zakázala – že je to životu nebezpečné! Jednou v lázních manžela potkala v hotelu na schodech
a povídá: „Pane inženýre, co vy s raketou, kam jdete?“ – „Na tenis.“ – „To nemůžete!“ – „A co mám tady
dělat?!“ – „Běžte se podívat na golf. To by byl pro vás ideální sport!“ A tak spolu
s Ing. Drakslerem/spolubydlícím – „zažraní“ tenisté se přišli podívat na golf a oba dva tomu PROPADLI!
Otázka druhá: Co vám tenis dal a čeho případně litujete; co byste dělala jinak?
A. C.: Celkem nelituju ničeho, akorát lituju toho konce. Když manžel z toho musel „vypadnout“, tak já s ním.
A tak jsem se pomaličku propracovávala ke golfu. Začala jsem ho hrát, když manžel zakládal GOLF
v Šilheřovicích – to bylo „oranisko“/džungle – doslova a do písmene! Mohu vám ukázat publikaci
o Šilheřovicích, jestli vás to zajímá. Přinesu ji. Kdybych neměla ty ozářky – ty mi zachránily život, ale já
špatně chodím.
Tenis byla moje láska a je dodnes; především sleduji tenis, pokud můžu. Do loňska se ještě vysílal skoro
každý den, ale teď už málo. Sleduji na TELETEXTU výsledky zápasů, nepotřebuji obraz, ale přečtu si, kdo
postupuje a jestli je to vyrovnané – taková jsem. Ráda vzpomínám na EXHIBICE. My jsme dobře znali
manžele Gazdíkovy; Gazdík si vzal Olgu Miškovou, která byla první juniorskou vítězkou ve Wimbledonu
v r. 1948. Když bylo nějaké mistrovství, tak jsme tam jeli. Zrovna jsme byli v Trenčianských Teplicích, kam
jsem si jezdila léčit své bolavé klouby, a v Bánské Bystrici bylo mistrovství republiky v tenise. Samozřejmě
jsme tam také zavítali – byl tam i Gazdík s Olgou. Zpátky jsme cestovali do Žiliny spolu s výborným tenistou
Krajčíkem. Přes Olgu jsme navázali různé/zajímavé kontakty, takže v Těšíně pak byla VELKÁ SLÁVA
se všema – EXHIBICE!
Úžasně nás bavil Jiří Javorský*; byl tady u nás přímo v bytě i hokejista Zábrodský, zrovna tak Pužejová. To
byla tenkrát taková ZÁPLETKA; ona hrála zrovna v Ostravě a nechtěla nastoupit k utkání, protože se
se Sukem nějak nepohodli. Byla nás celá řada, co jsme ji přemlouvali, aby hrála; oni se potom zase udobřili
a nakonec se vzali.
Teď to jméno – BLESKLO mi to a teď zas ne. Široký, který hrál také v Ostravě, vzal si Olgu Gazdíkovou, když
se rozvedla – on byl také skvělý tenista. No a samozřejmě Lendlovi – otec Ivana Lendla si vzal tenistku
z Olomouce, která výborně hrála tenis. Znali se dobře s manželem, malý Ivan tehdy běhal ještě s plínkama
kolem hostů. Když byl Ivan v Ostravě, byl se také podívat na golfové hříště, protože jeho otec dr. Lendl
14
pomohl mému manželovi k „zázemí“ tím, že ho doporučil do Nové huti, aby si GOLF vzali „pod svá křídla“
jako oddíl/NHKG Ostrava a podařilo se to! Manžel jednal i s Baníkem, abychom se někam mohli zařadit.
GOLF byl tehdy neznámý sport; nikdo ho neznal a tenis tam už byl zařazen dávno.
Paní Cieslarová na to přinesla památný ručník, kde byly napsány všechny tehdejší sportovní oddíly
pod „křídly“ NHKG Ostrava a našli jsme tam i golf, což byla zásluha Ing. Jana Cieslara a dr. Lendla. Poté
jsme se přemístili do obýváku, kde byly poháry/trofeje z tenisu, resp. golfu – její i manžela – a které jsme
zatoužili vidět.
Paní Cieslarová ukázala na křišťálový pohár a řekla: „To je druhá cena z Kopřivnice, kde jsem přišla o krásný
zlatý náramek, který jsem dostala k maturitě od mého bratra. Šla jsem
hrát na kurt a dala jej do kapsy nového kostýmu. Nevěděla jsem, že
kapsa je nedošitá; náramek asi vypadl na koberec v hotelu, někde
na schodech, takže mám alespoň vázu/POHÁR!

Manžel založil po operaci ledviny rovněž KULEČNÍK ve Slezském domě; později se hrálo na Brandýse;
navázal kontakty s televizí, Metasportem, NHKG Ostrava. Těšín měl velké úspěchy v kulečníku – byli
dokonce několikrát mistry republiky!
Teprve teď OCEŇUJI, co manžel udělal – předtím nebyl ĆAS si to UVĚDOMIT, ale dnes si toho víc a víc
cením!
Poté paní Alžběta ostýchavě vytáhla z obálky „dokument“ na ručně vyrobeném papíře – na Memoriál Jana
Cieslara (24. – 26. 8. 2018) při příležitosti 50. výročí založení Park Golf Clubu Ostrava v Šilheřovicích, kde
v programu třetího dne stálo:
26. 8. 2018 Memoriál Jana Cieslara – Texas scramble čtveřic spojený s oslavou 100. narozenin paní
Alžběty Cieslarové.
15
Poté jsme se poklonili „IN
MEMORIAM“ Ing. Janu
Cieslarovi  a paní
Alžbětě Cieslarové
s poděkováním za vše, co
oba udělali – z vlastní
iniciativy/holýma rukama
– v oblasti sportu
pro vylepšení fyzické
zdatnosti, zpevnění
charakteru a pestřejší život
občanů města Českého Těšína!
Paní Alžběta Cieslarová – skromná, elegantní Dáma
těšínského sportu – se při loučení usmála, poděkovala
a uklonila.
– To byla pro nás ta největší POCTA a zároveň IMPULS
pro naši sepisovatelskou práci!
Při loučení jsme ještě stačili vyřídit POZDRAV od Karla Šurmana.
A. C.: Děkuji. Zdá se mi, že jsem ho jednou potkala, ale teď už ven nechodím.
Doufám, že se spolu koncem října setkáme na oslavě 90 let založení tenisu v Českém Těšíně v Kulturním
středisku/KASS. Moc se na to těším!

*Poznámka k Jířímu Javorskému: Jiří si rád prozpěvoval písničky s lechtivými texty, např.: Přišel k nám pan Ruprt , Ruprt, Ruprt
a u dveří si U a U a U-klonil se, jak to káže TRADICE.
Text i nápěv si paní Alžběta pamatovala, což nám – překvapeným hostům – zanotovala a stvrdila tak názorně také SMYSL
PRO HUMOR – jeden ze skvělých RECEPTŮ pro udržení zdraví a dlouhověkosti!
16
Ing. Karel HOTA (78)
– autor publikace Těšínský tenis ve 20. stol. (vyd. 2007);
doposud jediný aktivně hrající pamětník na dvorcích
Č. Těšína vyznačující se vůlí po vítězství i ve „zralém“ věku;
emotivní bojovník s velkými zásluhami o rozvoj
českotěšínského tenisu v 80. letech minulého století, kdy
vykonával po dobu 10 let funkci předsedy TO.
Po náročných tiebreacích Open Wednesdays´ v půli srpna
2018 se Ing. Karel Hota rozhodl odpovědět na dvě tradičně
kladené otázky pro pamětníky počátků tenisového dění v Č.
Těšíně.
a) Jak vzpomínáš na své tenisové začátky v Č. Těšíně;
můžeš uvést nějakou zajímavost spojenou s tvou osobou?
K. H.: Moje tenisové začátky byly všelijaké, poněvadž já jsem začínal jako sběrač míčků a při tom sbírání,
protože jsem moc peněz neměl, tak jsem vydělával nějaké korunky, které jsme dostávali směnou lístků
za peníze; ty lístky jsme dostávali za sbírání míčků. To byly moje první výdělky spojené s tenisem. Bylo mi
6 let, když jsem tady začínal. Hráli jsme dřevěnými raketami – na normální rakety nebyly peníze. Hrál jsem
s dřevěnou raketou mnoho turnajů a podařilo se mi jich také několik, co jsme tady hrávali mezi klukama,
vyhrát. Hráli proti mně tehdy: Kisza Erich, Pochyla Josef – ten už nežije, Dubský – taková parta, co jsme
spolu hráli i za žáky, dorost; holky tu byly: Jandalová, Mecová a Kubalová. Myslím si, že jsem zvláště
v žácích hrál dobře/vynikal. To jsem měl 12 roků, byly to roky 52, 53, 54 minulého století. Dorost se hrál
do 18 let. U nás byli tehdy moc dobří dorostenci. V rámci okresu i kraje jsme soupeře prakticky neměli –
FAKT jsme tenisově tady byli dobří! Kočí, Cymorek, Kantor postoupili na mistrovství republiky a já byl čtvrtý
do počtu, kdybych hrál víc TENIS… Začal jsem dálkově i večerně STUDOVAT a už jsem neměl čas
na tréninky. Moje parta hrála „furt“, ale já jsem byl rád, že jsem se dal na studium. Vystudoval jsem večerně
průmyslovku a potom Vysokou školu báňskou dálkově – to mi „zabilo“ moc času; utekly mi prakticky moje
nejlepší tenisové roky. Kluci tady trénovali, ale já přišel hlavně na zápas, ne na trénink, a to byl ten ROZDÍL!
Utkání jsme měli hodně; hráli jsme moc zápasů s Poláky.
Dlouho jsem zde dělal předsedu oddílu (10 roků) a také organizoval zápasy mezi Polskem a námi
v 80. letech minulého století. Jezdili jsme do Ustroně, Wisly – myslím, že ve své knížce nějaký zápas
s Polskem uvádím. Ve Wisle jsme spali v chatkách – bylo to tehdy hezké. (Viz K. Hota: Těšínský tenis, s. 37)
a) Jakého nejlepšího tenisového úspěchu si ceníš?
K. H.: Jednou jsem vyhrál přeborníka oddílu a několikrát jsem se dostal na krajských přeborech
do čtvrtfinále, nebo dokonce až do semifinále. Ale nikdy jsem krajský přebor nevyhrál. Kraj byl velmi silný –
hrálo se v Lískovci. U nás v Těšíně se hrály okresní přebory, ale krajské – hlavně dorost i dospělí – v Lískovci.
b) Co ti „bílý sport“ dal a čeho případně lituješ; co bys dnes udělal jinak?
K. H.: Tenis je prakticky můj DRUHÝ DOMOV; po rodině, kterou jsem dával na první místo, potom
na druhém místě byl tenis. Na tenise žiju prakticky 70 roků! Asi tak je to třeba brát – zažil jsem tady všechno
– POVODNĚ, STAVBY nových kurtů atd. Prvně zde byly tyto dva kurty (Karel ukázal na nynější kurty č. 2, 3);
potom další dva (č. 1, 2) a za mého předsedování jsme postavili další dva kurty (č. 5, 6). Bohuš Muroň dělal
„sedmičku“. Když jsem ji postavil, tak ona byla situovaná jinak. Pan Muroň měl peníze, takže kurt pootočil
17
ve směru toku Olzy; předtím byl kolmo k řece. Největší PROBLÉM byly stromy. Městský úřad nám je zakázal
skácet; dávali jsme pod ně olej atd.; stromy začaly schnout/tuřit, až pak je povolili „sundat“. Mezi „pětkou“
a „šestkou“ byly také mohutné stromy a ty se „bouraly“ za pomoci obrněné techniky. To tady organizoval
Gerta Zipser, který pracoval ve vojenskoopravárenském závodě v kasárnách, kde měli „obojživelníky“/
vojenské transportéry. Všechno se vytrhalo a odvezlo s pomocí vojenské techniky. Až potom jsme mohli
stavět tyto krásné kurty (č. 5, 6).
Ničeho nemůžu litovat. Jedině toho, že už jsem starý. (Následoval Karlův smích.) Kdyby ČLOVĚK v mladých
letech tréninku dal VÍC, mohl by hrát líp a být někde jinde. Já jsem sportu/tenisu moc nedával a spíše jsem
na něj zanevřel. Radši jsem se dal na STUDIA.
c) Dodatečná otázka bude ohledně tvé publikace. Je to poměrně vzácná věc, kterou mám před sebou,
a to je tvoje KNÍŽKA. Co tě k tomu vedlo, jaký IMPULS jsi dostal, že jsi tu náročnou práci začal dělat –
sepisovat historii tenisu 20. století v Těšíně?
K. H.: Kdysi byl jednatel oddílu Hanek
Bohuš – byl to „pracant“, který měl
všechny zápisy z výboru, papíry
shromažďoval, a jak umřel, tak mi
všechno nechal. Nějaké podklady jsem
ze starších let měl a říkal jsem si, že to
nemůžu vyhodit a že s tím musím něco
udělat do budoucna, aby NĚCO po nás
zbylo! Proto se ta kniha OBJEVILA
– aby po mně taky něco zůstalo.
Posbíral jsem, co se dalo; dal jsem
tam i svoje věci.
Organizoval jsem také 50 let tenisu
– tehdy jsem byl právě předsedou TO.
Mám doma ještě schované vlaječky. Na oslavu 90 let bych to rád přinesl a rozdal. Pan Hanek umřel
nečekaně – to mě překvapilo, a tak jsem musel „honem, honem“ na jeho PAMÁTKU něco sepsat! Bylo to
taky k 80letému výročí založení tenisu, ale hlavně pro Bohuše Hanka, mám jej v knížce na jedné fotce; paní
Hanková ještě žije. (Viz K. Hota: Těšínský tenis, s. 48)
Děkuji za rozhovor. Jsme rádi, že jsi pro milovníky tenisu
– příznivce sportu Těšína vyplnil bílá místa, která nelze dohledat
ani ve tvé ojedinělé publikaci. Díky moc!
*Doplnění vzpomínek Ing. Karlem Hotou: Udělali jsme asfaltový kurt, ale
předtím, než byl postaven, nebylo v zimě kde hrát. Jak trošku sníh opadal, tak
jsme tam TVRDĚ trénovali. V zimě na hlavách čepice naražené až po uši a tvrdě
se trénovalo! Tehdy jsme hráli divizi – to byla druhá nebo třetí nejvyšší soutěž
v republice. Měli jsme také hrajícího trenéra – Mageru z Ostravy. Ten nás tady
dost „honil“/trénoval a to byl jediný můj TRENÉR za celou kariéru! Naučil nás
tehdy hrát. Já byl rád, že jsem mohl divizi hrát, protože jsem byl na pozici
čtvrtého hráče – Šrebenský, Šurman, Kočí a já. Byli tu i hráči z Čadce
ze Slovenska nějaká Metrunková, Žilinčík – vysoký, krásný kluk. Pamatuji si, že
jsem s Žilinčíkem vyhrál okresní přebor ve čtyřhře – hrálo se mi s ním dobře. Hrály tady též holky z Ostravy – divizi musel někdo
ZAŠTÍTIT! Pan Muroň a hlavně Luďa Vincour se snažili shánět nějaké POSILY. Bojovalo se a byl jsem rád, že jsem mohl HRÁT.
18
2. SLOVO TRENÉRA
(Jakub Rašík, Pavel Wojtyla, Ing. Alena Nogolová)
Dvě otázky pro trenéra:
a) Je současný stav (podmínky, sportovní základna TO) z vašeho pohledu optimální/vyhovující?
b) Jakou perspektivu má podle vás závodní tenis v Českém Těšíně; co by se mělo zlepšit, popř. změnit
v horizontu 10 let – k 100. výročí významného jubilea nejen pro vaši spokojenost, ale i ostatních
– hráčů, příznivců „bílého sportu“ v Českém Těšíně?
Jakub RAŠÍK (32)
Jakub Rašík je profesionálním trenérem
tenisu v Českém Těšíně od roku 2010,
exhráčem II. ligy (2008–2009) za stejný oddíl;
v současné době vykonává rovněž funkci
předsedy TO TJ Slavoj.

Na výše uvedené otázky odpověděl Jakub
Rašík s elánem jemu vlastním:
a) J. R.: Myslím si, že došlo k výraznému
zlepšení, co jsem přebral děti po svém
předchůdci. V průběhu 10, 12 let to bylo
zpočátku dost obtížné/bojovné dostat se
vůbec na dvorce. Pomohl nám hodně pan Pavlík (bývalý předseda TO a TJ Slavoj Č. Těšín), který nás
podpořil tím, že se přiklonil na tu „dětskou“ stranu. Naučili jsme se tady žít jak rekreanti s dětmi, tak děti
s rekreanty; přistoupili jsme na to, že rekreantům poskytneme určité dvorce pro jejich vyžití – ať si zahrají,
proč ne? Tak to funguje dodnes – zde není žádný problém.
b) Novinkou u malých adeptů/rozšiřující se základny je týdenní tenisový kemp pro děti, který je obdobný
tomu ve Vitality Slezsko Vendryně. Jde o spolupráci s neziskovou organizací DOTEK, která se zabývá dětmi
v náhradní péči – sociálně slabými,
aby také ony mohly „přičichnout“
k tenisu. Jedná se o 15 dětí, přitom je
8 až 10 těch, co k nám chodí
regulérně na tréninky – je to
propojené – a zbytek je z náhradních
rodin. Jedná se o dva turnusy, vždy
na začátku a na konci prázdnin
od pondělí do pátku. Kemp má
úspěch a budeme v tom pokračovat.

*Doplňující vysvětlení J. R.: Nejdříve bych upřesnil pojem ZÁVODNÍ TENIS. Pokud bychom jej chtěli tady
provozovat, tak si rekreační hráči nezahrají, ale na druhou stranu – pro koho dělat závodní tenis?
Ze základny, kterou nyní máme – asi 60 dětí, tak tenis bere vážně přibližně 6 až 10 z nich. Zbytek jsou spíše
„kroužkaři“ nebo začátečníci, ze kterých mohou být kvalitní hráči, ale to je OTÁZKA ČASU. Snažíme se dělat
nábory, roznášíme letáky po školkách, ale bez valného úspěchu. Jsem z toho zklamaný; obešli jsme 12
školek v Českém Těšíně a na seznamovací den přišlo 6 dětí z Polska! Je fajn, že chodí polské děti, ale
do budoucna – pro těšínský tenis – to není přínosem, protože do soutěží družstev může nastoupit jen jeden
zahraniční hráč; jsme omezeni českým tenisovým svazem – musíme dodržet tuto reguli. Potřebujeme
hlavně české děti. Od září plánujeme distribuovat 1000 letáků do všech základních škol a nabídnout
možnost všem prvňáčkům naučit se hrát tenis. Pokud by se nám v příštích letech podařilo základnu dětí
rozšířit, tak bychom byli rádi, kdyby se vyjednal určitý KOMPROMIS mezi závodním a rekreačním tenisem
ohledně využití
dvorců. Těší mě, že
zde nemáme
generační „třenice“,
že mladí i postarší
hráči spolu vycházejí,
a doufám, že to bude
pokračovat.
K dalšímu rozvoji
tenisu v Těšíně by
určitě pomohla nová
tenisová hala, aby si
děti, členové TO, ale
i veřejnost měli kde tenis zahrát. To je otázka politiky města – kdo bude na radnici atd. – UVIDÍME. Věřím,
že noví zastupitelé Těšína budou SPORT a zvláště sportování MLÁDEŽE dostatečně PODPOROVAT.
20
Pavel WOJTYLA (59)
Pavel Wojtyla je zároveň trenérem i pamětníkem
tenisového dění – patří mezi výrazné osobnosti, které se
zasloužily o rozvoj tenisu mládeže v Českém Těšíně.
Působil také v Karviné, kde hrál třetí nejvýšší soutěž
– II. ligu. Jeho rukama například prošli: Dominik
Kellovský a Magda Ježovičová – oba dosáhli výtečných
tenisových výsledků na republikové úrovni a Kellovský
dává o sobě znát i v challengerech.

Unavený, ale spokojený Pavel nám poskytl rozhovor – jak
jinak – až po splnění pravidelné tréninkové dávky jím
„ordinované“ svým nadějným svěřencům, tj. až večer – po 19
hod.

Můžeš povyprávět něco o svých tenisových začátcích?
Proslýchá se, že ses utkal s legendou Ivanem Lendlem?
P. W.: Tenis jsem začal hrát v r. 1964 – v 1. třídě ZDŠ. Tatínek
mě přivedl na tenisové kurty. Chtěl jsem začít už o rok dříve,
ale bylo mi řečeno, že je tady povinnost školní docházka.
Bratr Petr začal o rok dříve a já mu záviděl – strašně jsem
chtěl hrát tenis, ale musel jsem si ten rok prakticky
PROTRPĚT. Na kurtech mě tehdy velmi vřele přivítal správce
p. Žák, který měl přirozenou autoritu a vždy, když jsme přišli,
tak jsme vyfasovali hřebíky dvoustovky (20 cm) a prostor
mezi kurtem č. 1 a 4 jsme museli
na štěrku vyplet. Nesmělo tam zůstat ani
stéblo trávy! To bylo každý den – hodina
povinného plení. Pak jsme mohli hrát
– ovšem zpravidla – na zdi nebo v časných
odpoledních hodinách na kurtu, protože
pokud přišli starší pánové z práce, tak
pro žactvo byly prakticky kurty zavřeny.
Mým největším soupeřem byla odrazová
stěna, kde jsem trávil nekonečné počty
hodin. Představoval jsem si, že hraji proti
nějakému soupeři; začínal jsem podáním,
hrál jsem hru, počítal jsem si to; zpravidla
jsem vyhrával, přestože utkání byla velice
21
vyrovnaná. Po prvním, druhém roce, když jsem začínal hrát přípravná utkání s kamarády, jsem zjistil, že
VYHRÁVAT není ve skutečnosti vůbec jednoduché, že to vítězství si opravdu musím zasloužit.
Na těšínských kurtech byla tehdy soutěž mužů, žáků i dorostu, ale tréninky žáků se prakticky nekonaly. Mým
nejlepším každodenním trenérem byla odrazová stěna a sparingová utkání s kamarády. Velká motivace byl
klubový žebříček. Dnes to vypadá neuvěřitelně, ale když jsem přišel, tak jsem byl v žákovském žebříčku
na 35. místě! V období závodního tenisu, tzn. v 10 letech, jsem začal hrát za mladší žáky na turnajích
a žákovské družstvo TJ Slavoj Č. Těšín. BIL jsem se o pozice, protože žáků bylo tehdy hodně; zpočátku jsem
byl na 5. až 6. místě, takže na mě zbyla čtyřhra. Pokud byl někdo zraněný, mohl jsem nastoupit, ale jinak
jsem musel vyhrát kvalifikační utkání, abych se dostal na 4. místo a mohl hrát „mistrák“. Tzn., že to bylo
za odměnu na rozdíl od dnešní doby, kdy hledáme velice pracně 4 závodní hráče do družstva žáků.
Velkou MOTIVACÍ pro mne byl můj starší bratr Petr, který v žácích patřil ke špičce v kraji a umisťoval se
dobře na turnajích krajských i celostátních. I když jsem cítil, že bych na něho mohl mít v žákovské kategorii,
nikdy jsem s ním nevyhrál! Velkou vzpruhou pro nás oba byli rodiče; nejenže nás přivedli na tenis, ale téměř
každý den navštěvovali kurty, zajímali se o náš tenisový vývoj a nikdy nešetřili chválou. Tenis se pro celou
rodinu stal ŽIVOTEM – celé prázdniny jsme trávili na tenisových kurtech nebo na turnajích po republice;
tehdy jsme jezdili i na Slovensko.
S Ivanem Lendlem jsme se utkávali dost často na úrovni žákovských družstev a turnajích; byl o 3 roky
mladší. Můj bratr se může pochlubit tím, že s ním má bilanci 2:0! Já to štěstí neměl, i když jsme proti sobě
několikrát hráli – vždy jsem po vyrovnaném boji prohrál. Postupem času jsem se začal zlepšovat, a když mně
bylo 14, tak jsem byl v podstatě nejlepší muž na těšínském žebříčku. Vyhrával jsem okresní přebory
a na přeborech kraje jsem se umisťoval na předních pozicích. Dostal jsem nabídku hrát a trénovat
v tréninkovém středisku mládeže v Karviné, kde jsem začal od dorostenecké kategorie. Byl jsem jediný hráč,
který do té doby neměl žádného trenéra; přesto jsem byl nejlepším hráčem okresu. Prvním mým trenérem
byl Leoš Fiala – vedoucí TSM/tréninkového střediska mládeže. Pod jeho vedením jsem zaznamenal velký
výkonnostní růst, kde to byly nejdříve úspěchy v družstvech dorostenců a pak jsem se začal prosazovat
i na turnajích. Mým největším úspěchem bylo vítězství na celostátním turnaji dorostenců v Karviné
(r. 1975), kde ve velmi obsazeném turnaji jsem zvítězil ve finále s Petrem Štěrbou, který byl v té době výš
na žebříčku než Ivan Lendl.
V mužské kategorii jsem hrál za Kovonu Karviná už jako dorostenec. Postupovali jsme od krajského přeboru
přes divizi až do II. ligy, kde jsem poslední 2 roky hrál v družstvu společně s Leošem Fialou, s otcem Radka
Štěpánka – Vlastimilem a s Mirkem Járou. Bohužel i přes velký příslib funkcionářů Kovony, že pokud
postoupíme do II. ligy, mi zajistí prezenční vojenskou službu v Karviné, ten SLIB nesplnili; nastoupil jsem
na dva roky vojnu k pohraniční stráži. Když jsem se vrátil, tak jsem s hráči, které jsem lehce porážel,
prohrával ve třetím setu – byla v tom PSYCHIKA. Ty dva roky se nedaly dohnat! Proto jsem byl zařazen
do „B“ družstva Kovony, což mě postupně přestávalo bavit. Proto jsem přestoupil zpět do mateřského
oddílu TJ Slavoj Č. Těšín.
Odpovědi Pavla Wojtyly na dvě otázky pro trenéry:
a) P. W.: V první řadě si musíme uvědomit, jaké CÍLE má oddíl. V současné době akceptuje soutěže BABY
TENISU, mladších/starších žáků a dorostu s tím, že nejsou AMBICE sestavit tým dospělých. Je mi to líto, ale
je to rozumné, protože hrát závodně na nějaké úrovni v dnešní době znamená trénovat dvou až třífázově;
dále pak by musely být tzv. „trenérské schody“, tj. mít trenéry od přípravky/nejmenších hráčů až po dospělé,
což je v dnešní době velmi náročné především na FINANCE a další věcí jsou PODMÍNKY. Pokud by se závodní
22
tenis rozrůstal, tak 7 dvorců by nestačilo; k tomu naprosto nedostatečné je zázemí v zimním období. Když se
podíváme např. do Rakouska, jedeme si
tam zalyžovat, tak na okraji jakékoliv
dědinky jsou běžně 3 až 4 kryté tenisové
dvorce. Kdežto v Českém Těšíně je pouze
jeden s povrchem pro rekreační tenis.
Pokud v našem oddíle máme KOMPROMIS
s „rekreanty“, kde jsme se domluvili
na určitých akcích, které proběhnou, a to
respektujeme, tak nepotřebujeme větší
zázemí.

b) Myslím si, že tenis v Těšíně má více
kladů než záporů. Především tady žijeme klubovní život; tenis u nás není pouze sportem, ale ŽIVOTNÍM
STYLEM. Není to tak, jak jinde, že rodič „vysype“ z auta děti, odtrénují hodinu a všichni odchází domů.
V Č. Těšíně se vždy dbalo na to, aby děti nejen hrály závodní tenis, ale aby si zde užily krásného prostředí
a po tréninku si mohly spolu popovídat třeba při protahování nebo nějakých sportovních hrách. Moje přání
míří k mládeži – abychom se trochu vrátili v čase, VZPOMÍNÁM si – to současné děti už asi nezažijí – když
moje matka vzala 8 dětí do kupé a jeli jsme vlakem na turnaj do Zábřehu na Moravě. Po druhé či třetí
zastávce nám namazala na chleba paštiku, všichni jsme pojedli a užili jsme si! Největší zážitek byl, když
jsme se vraceli zpět z turnaje. V Přerově se měnila lokomotiva; všichni si s mou maminkou šli na perón
koupit něco k pití. Ve vlaku jsem zůstal sám s „bágly“ od osmi tenistů. Po chvíli někdo do mě drcnul – byla to
průvodčí: „Jízdenky, prosím.“ Odpovím: „Jízdenky má maminka.“ – „Kde je maminka?“ – „Maminka si šla
koupit s kluky něco k pití.“ – „Ale vždyť my jedeme.“ – Zažil jsem obrovské překvapení, ale nezbylo nic
jiného než pokračovat v jízdě. V Bohumíně, kde se přestupovalo, jsem musel všechny tašky postupně vyložit
z vlaku a po pěti metrech popocházet. Lidé se na to dívali a říkali, že to je tenisová výprava; bohužel, byl
jsem to jen já a osm „báglů“. Když jsem vystoupil v Těšíně, uviděl jsem na schodech svého otce, který nám
přišel naproti. Nikdy jsem se na něho tak netěšil, jak tehdy, protože mi pomohl s těmi těžkými „zavazadly“
– to už dnešní děti dnes nezažijí!
*DVĚ POZNÁMKY P. W.: 1) NEŠVAR českého tenisu vidím v tom, že takřka vymizel backhand jednoruč – není téměř nikdo, kdo by
tento úder trénoval, a vůbec NEPŘÍPUSTNÉ pro mě je, aby se hrál volej obouruč backhandem. Tímto způsobem se prohrává řada
utkání včetně OH finále v Londýně, kdy hrála naše děvčata proti sestrám Wiliamsovým, kde rozhodující míče ztratily právě tímto
volejem.
2) Pokud bychom chtěli hrát VÝKONNOSTNÍ TENIS, musela by být perfektní regenerační linka, zařízená posilovna, a především
HALA! Dle mého názoru – tenista se dělá v zimě. **Doplnění P. W.: Dominik Kellovský – finále Pardubická juniorka, vyhrál
čtyřhru tamtéž; nejvíc si cením toho, že je v současné době v republice 5 lidí, které jsem vychoval, a ti se stali profesionálními
trenéry. Nejvíc mě těší to, že děti, které jsem trénoval, se vrací na kurty a hrají pro POTĚŠENÍ.
23
Ing. Alena NOGOLOVÁ (27)
Bývalá „hvězdička“ těšínského tenisu a deblová
partnerka Petry Kvitové z dob největší slávy st.
žactva Č. Těšín – Ing. Alena Nogolová – nyní
tráví velkou porci svého času jako trenérka
na dvorcích u Olše, místo aby se pohybovala
na trávě Wimbledonu, betonu Flushing
Medows či na antuce Rollanda Garrose.
Rozhovor proto musel být veden právě tímto
směrem.
Otázka: Můžeš nám něco prozradit o svém
společném deblovém hraní s Petrou Kvitovou
– dvojnásobnou vítězkou Wimbledonu
– v době tvého velice nadějného tenisového
začátku? Vaše cesty se rozešly; jsi trenérkou
v Těšíně, místo abys aktivně hrála na místech
„slávy“.

A. N.: My jsme se s Petrou Kvitovou potkaly už někdy v 8 letech v baby tenise na turnajích. Vyrůstaly jsme
spolu a také do 15, 16 let jsme spolu hrávaly čtyřhry. Bylo to období, kdy se TO „lámalo“, kdy si člověk
vybírá trenéry a prostředí, ve kterém bude dál pokračovat. Pan Kvita si Petru do 15 let držel ve Fulneku
a sám si ji trénoval. Nechtěl ji pustit do žádného velkého klubu – měli svou individuální přípravu doma;
maximálně dojížděli někam za sparingy. Já jsem v té době střídala trenéry. Byla jsem v Ostravě, Přerově
a nakonec jsem skončila v Brně. Mezitím kdy už měla Petra v Prostějově své osobní trenéry, se kterými
objížděla základní ženské turnaje, tak já jsem se začala potýkat se zdravím, což možná pramenilo
z nedůsledné regenerace v mládí, z PŘETRÉNOVANOSTI – problémy se zády, rameny.
V 18 letech jsem se musela rozhodnout, jestli to „tahat“ přes ZDRAVÍ, nebo si zvolit ŠKOLU. Víceméně
i z finančních důvodů jsme závodní tenis s rodiči ukončili. Rozhodla jsem se, že půjdu studovat. Ukončení mé
hráčské kariéry ale byla hlavně otázka peněz – bez sponzora, nebo pokud o něj přijdete a nejste ve velkém
klubu, který hráčku podporuje – to nejde. Rodiče Petry nemuseli vkládat žádné velké finanční prostředky;
ve všem ji podporoval Prostějov.
Otázka: Na jaké škole jsi studovala?
A. N.: Vystudovala jsem sportovní management na VŠ báňské v Ostravě a v navazujícím studiu pak klasický
MANAGEMENT.
Otázka: Koho a kolik malých „nadějí“ tenisu trénuješ v Těšíně? Je u nich nějaká naděje, že budou hrát
alespoň tak dobře, jak jsi hrála ty?
24

A. N.: Trénuji naše nejmenší děti/baby tenis, tj. od 6 do 9 let vesměs; jeden už mi vyrostl do mladších žáků.
Takových dětí, co hrají turnaje nebo se SNAŽÍ, je asi 10. Je to také o dnešních dětech – jak je hra baví, a jestli
chtějí hrát a také hlavně o RODIČÍCH. My jim poskytneme 3x týdně tenis a pak už záleží na rodičích, CO
tomu dají navíc; kolik turnajů s nimi objedou a jestli ty tréninky stráví na kurtech s nimi – alespoň nějaký
ČAS. Děti hrají mezi sebou nebo spolu s rodiči sparingy. Trénujeme 2 až 3x týdně; jedná se výlučně o české
děti.
Otázka: Co by se dalo zlepšit v horizontu 10 let z tvého pohledu v těšínském tenise? Jsi spokojená
s tenisovým zázemím v hlavní sezóně?
A. N.: Myslím si, že máme špatné podmínky především v zimě; kde je málo možností pro trénink. Některé
starší děti by už potřebovaly trénovat dvoufázově a zde na to není PROSTOR. Hala je určitě problém! Pokud
jde o letní přípravu a zázemí, tak tady jsem maximálně spokojená; děti zde mají, co potřebují, kurt máme
k dispozici dle potřeb. Děti si mohou dopoledne, odpoledne – kdykoliv o prázdninách – jít zahrát. Mají
k dispozici tělocvičnu na protahování/cvičení.
Otázka: Pejsek, který je vždy s tebou, sbírá balónky, nebo má jinou roli na dvorci?
A. N.: Můj pejsek se jmenuje Robi
a slouží pouze jako psychická
podpora/uklidnění; balónky ho
odmalička vůbec nezajímají, není to
sběrač míčků; jen UMRAVŇUJE děti
– když je třeba, ale to se stává
málokdy.

(Poznámka: Dalším Těšíňákem a trenérem
tenisu, zároveň „parťákem“ bronzového
týmu mladších žáků mistrovství republiky
2002 je Jakub Cymorek. Po pěti letech
trenérské práce ve Varšavě, se přestěhoval
do Cieszyna a hodlá trénovat tenis v ČR.)
25
3. OHLÉDNUTÍ ZA POSTUPEM DO II. LIGY A OSLAVAMI 80. VÝROČÍ ZALOŽENÍ TENISU
V ČESKÉM TĚŠÍNĚ
(Trenér Jiří Pytela, Těšínské listy 2008; časopis Tenis – srpen 2008, vstupenka)
Jiří PYTELA (55)
– v Č. Těšíně působil od r. 1986; 20 let na pozici
hrajícího trenéra (1990–2009); 10 let vykonával
funkci předsedy těšínského TO (2000–2010); bývalý
tenista Zlína (II. liga).

v době, kdy na práci trenéra jen pomýšleli; v současnosti jsou
oba úspěšnými tenisovými trenéry v SK VITALITY SLEZSKO
Vendryně, resp. PRESTIGE CLUB Frýdek – Místek
Dvě otázky pro bývalého těšínského
trenéra J. Pytelu:
a) Jak obtížné bylo vybojovat II. ligu
pro TJ Slavoj před 10 lety (r. 2007); co
považuješ ze svého pohledu za největší
úspěch českotěšínského tenisu?
b) Co bys popřál „oslavenci“/TO
k devadesátinám?
a) J. P.: Postup do II. ligy obtížný určitě byl,
ale mnohem náročnější bylo dát
dohromady družstvo, kde jeden bojoval
za druhého, kde KOLEKTIV udělal ten
důležitý „krok“/posun jako CELEK. V té
době jsme měli dostatečnou základnu
hráčů/hráček, kteří dokázali náš CÍL
uskutečnit. Pokud jde o finanční stránku,
tak tu řešil beze zbytku tenisový oddíl – velmi nám pomohl!
Největšími úspěchy, podle mne, jsou tři roky po sobě odehraná mistrovství republiky mladších žáků
družstev.
V Jihlavě (2001) naše družstvo obsadilo 6. místo; v r. 2002 vybojovalo bronzovou
medaili  a v r. 2003 jsme skončili na 8. místě. Veškerá příprava, včetně „kondičky“, byla
tehdy v mé kompetenci. Na mistrovství republiky nám také hodně pomáhal otec Petry Kvitové – Jirka Kvita.
26
b) J. P.: Popřál bych ZDRAVÍ
a ÚSMĚV všem lidem, kteří se kolem
tenisu v Těšíně pohybují. A dětem,
které se tenisem tady zrovna baví,
aby měly RADOST ze sportu, aby jim
tenisový oddíl Slavoje umožnil
SPLNIT svoje SNY.

27
Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
Poznámka: V Těšínských listech, vyd. 22. 8.
2007, je tisková chyba ve jméně hráčky
(správně – Malíková místo Malinová)
a celkovém výsledku utkání – má být 4:5.

28

29
30
31
4. GALERIE SOUČASNÝCH AMATÉRSKÝCH HRÁČŮ/HRÁČEK TĚŠÍNA
32
33
34
35
36
37
38
Českotěšínský areál tenisu spolehlivě láká
do svých „osidel“ i něžné pohlaví
– ženy, dívky, jež svou přítomností
„oživují“ ostatní svou elegancí a dávají
pravý „punc“ krásnému areálu u břehu
Olše. (Viz foto.)

39
5. VÝZNAMNÉ TURNAJE/AKTIVITY ODDÍLU OBRAZEM DLE KALENDÁŘE TO
o) Okresní přebory – žáci/žákyně; Baby tenis (40)
i) Skvělá Okna Cup (41)
ii) Oblastní přebor – mladší žačky (42)
iii) Utkání měst – Č. TĚŠÍN vs. CIESZYN (43)
iv) SLAVOJ vs. DEPOS Havířov Suchá (44)
v) Č. TĚŠÍN vs. WISLA (45)
vi) Okresní přebor veteránů (45)
vii) Předprázdninový turnaj (47)
viii) Open Wednesdays‘ Tournament (48)
ix) Deputy Cup (49)
x) Memoriál Jiřího Pavlíka (50)
xi) Memoriál Vladislava Stoszka (51)
xii) Mistrovství Těšínů (53)
xiii) Smíšené páry (55)
xiv) Oddílový turnaj (56)
xv) Buffet Cup (58)
xvi) Winter Cup/Zimní halový turnaj (59)
xvii) Mikuláš pro děti (60)/Vánoční turnaj (61)
*xiii) Rankings/žebříček (62)
**xix) Rozhovor s Mgr. Dagmar Szturcovou (64)/Ing. Petrem Wojtylou (66)
40
o) Okresní přebory – žáci/žákyně; Baby tenis se na dvorcích v Českém Těšíně konají
s „železnou“ pravidelností už 10 let, a to vždy začátkem dubna po ukončení tenisových brigád

Baby tenis Těšína na „scéně“ – připraven čelit nejtěžším soupeřům. VÝZVA k rodičům: Přijďte i VY se svými
dětmi rozšířit řady našich nejmenších „bojovníků“! (Poznámka: Nábor dětí ve věku 4 – 8 let probíhá
celoročně – info u J. Rašíka; tel.: 773930270)
Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
41
i) Skvělá Okna Cup Martina Hlawiczky v singlu je už tradičně zahajovacím turnajem Těšínských
tenistů amatérů – květen;

42
ii) Oblastní přebor mladších žaček – květen 2018
Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
Karvinský deník 5/2014
„Potěšily mě zarputilé
výkony děvčat o co nejlepší
výsledek a hlavně fair play
souboje, které se rodiče
a trenéři dětí správně snaží
malým tenistům vštípit,“
ocenil férový přístup
nejmladších tenistek ředitel
turnaje Jakub Rašík.
Mimochodem právě on patří
v regionu k těm zapáleným
tenisovým nadšencům, kteří
pro děti podobné turnaje
rádi organizují. Svěřenec
bývalého tenisového kouče
Pavla Wojtyly je znám svou
pečlivostí. „Na jeho turnaje
se všichni pokaždé těší,
protože ceny jsou zde vždy
lákavé a zázemí perfektní. Děti mají zajištěn veškerý servis i obědy,“ doplňuje sám Wojtyla, který
tenisové souboje děvčat se zájmem sledoval.
43
iii) Utkání měst Český Těšín vs. Cieszyn 2018 se hraje ne jinak než na bratrské vlně v rámci
Svátku tří bratří v půli května
Koláž/výběr fotografií a statistika – websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa

44
Utkání TJ SLAVOJ Český Těšín vs. DEPOS Horní Suchá 2017

45
v) Č. Těšín vs. Wisla – vřelým kontaktům s polskými přáteli/tenisty je „bratru“ 60 let! (Viz K. Hota:
Těšínský tenis ve 20. století, s. 23)
Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
vi) Okresní soutěž veteránů (+60) většinou ve znamení soubojů OGNIWO vs. SLAVOJ;
46

47
vii) Předprázdninový turnaj žáků/dorostu – červen 2018

Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
48
viii) Na obr. účastníci 11. ročníku Open Wednesdays´ 2017 trpělivě čekají na pokyny
administrátorky Dagmar Szturcové
(obr. vpravo). Obr. vlevo: Jury
při losování; zakladatelé otevřeného
tiebreakového prázdninového
„klání“ – původně hraném v singlu
(2007–2009; od r. 2010 v deblu)
– jsou R. Bojda a M. Vavrys
Koláž/výběr fotografií a statistika – websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
49
ix) Deblový turnaj Deputy Cup je hrán pravidelně od r. 2011 na popud bývalého místostarosty Českého
Těšína – Petra Procházky; na obr. dole vlevo – ředitel turnaje René Košut vyhlašuje výsledky 6. ročníku
(2017)
Poturnajové úsměvy hráčů neklamou – odkazují na radost, štěstí, spokojenost, a to nejen z úspěchu.
Koláž/výběr fotografií a statistika – websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
50
x) 1. ročník Memoriálu Jiřího Pavlíka (starší žáci/žačky) – srpen 2018; regionální turnaj hraný
na počest býv. předsedy TO a TJ Slavoj Český Těšín v singlu (debl – žáci). Prvním držitelem poháru se
stal Šimon Špirka; v kat. st. žaček zvítězila Hana Macurová; v deblu pár Špirka Š./Šimeček Š.
Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
51
xi) Člen výboru TO – René Košut s přehledem „šéfuje“ 14. edici Memoriál Vl. Stoszka – srpen 2017;
významný turnaj tenistů amatérů v singlu i deblu regionu byl iniciován Ing. Petrem Wojtylou
v r. 2004. Prvním držitelem poháru se stal Pavel Wojtyla (kat.18+) – viz koláž dole, druhé foto zprava

Koláž/výběr fotografií a statistika – websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa

55
xiii) Smíšené páry – 26. ročník! Nejstarší tradiční turnaj založený Dagmar Szturcovou v r. 1992
56
xiv) Oddílový turnaj v singlu/deblu – turnajem PRAVDY.
– Petra Stará;

57
Koláž/výběr fotografií a statistika websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
58
xv) Buffet Cup Radka Banáše s pikanterií cen/pochutin tradičně uzavírá tenisovou sezónu na antuce – říjen
2017

Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
59
xvi) Winter Cup/Zimní halový turnaj v deblu – zakladatel J. Pavlík

xvii) Mikuláš pro děti/Vánoční turnaj – obě akce jsou tradičním zakončením kalendářního roku
tenisového oddílu TJ Slavoj Český Těšín; děti i dospělí se zde náležitě/každý po svém „vyžijí“.
Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
61
Účastníci Vánočního turnaje amatérů 2017; poprvé s roztleskávačkami!
Koláž/výběr fotografií websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa

62
*xviii) Rankings/žebříček
Nedílnou součástí tenisových aktivit „pod širým nebem“ hlavní antukové sezóny je žebříček, který je uveden
na našich webových stránkách: www. tenistesin.cz v rubrice RANKINGS, což znamená v překladu
z angličtiny žebříček nejlepších.
Tato aktivita spočívá v tom, že se jednotliví hráči ve dvouhře nebo dvojice hráčů ve čtyřhře domlouvají
na vzájemných zápasech podle určitých regulí/pravidel, jejichž výsledky vítězové posílají administrátoru
websites, který podle toho přičítá/odčítá body vítězům/poraženým.
Tento nový způsob je velmi náročný administrativně i časově. Zato sledování žebříčku/rankings je však
jednoduché – k tomu je zapotřebí PC/počítač a minimum uživatelských znalostí.
Význam rankings spočívá v tom, že na jeho podkladě jsou často nasazeni hráči v oddílových turnajích
Č. Těšína i Open Wednesdays´/Středeční tiebreakový turnaj léta. Rankings rovněž „oživuje“ mezilidské
vztahy amatérských tenistů/sportovců a vyplňuje „hluchý“ meziturnajový prostor v sezóně neúnavnou
touhou soupeřit s ostatními o lepší umístění. Statistika účasti hovoří jasně: Každým rokem čítá kolem 25
soupeřících singlistů a 35 deblistů. Tenis proto také v Českém Těšíně nepřetržitě ŽIJE!
Nejlepší v pořadí bývají na konci kalendářního roku odměněni administrátorem – Ing. Vlastimilem Alexou,
který nový webový systém žebříčku zavedl a dlouhodobě spravuje, za což mu patří velký dík!

Koláž/výběr fotografií a statistika websites: www.tenistesin.cz – Ing. V. Alexa
64
**xix) ROZHOVOR s Mgr. Dagmar Szturcovou – členkou výboru TO; iniciátorkou „Sranda turnaje“
– nejstaršího amatérského zápolení v tenise/MIXu, nyní Smíšených párů
Otázka: Dášo, můžeš nám něco říct
o prvopočátcích turnaje, který má absolutorium,
pokud jde o TRADICI? 26 ročníků „na triku“, to je
už pořádná historická PAMĚŤ!
D. S.: V roce 1992 se nás tady scházelo velké
množství tenistů/tenistek: Banášovi, Gřegořkovi,
Husovi, Szturcovi, a při jednom prázdninovém
posezení jsme si řekli, že bychom mohli udělat
turnaj smíšených párů – tzv. „Sranda turnaj“. Ten
název se používá do dneška. Tak jsme si řekli, že
bychom mohli vyvěsit propozice, kdo se chce
přihlásit, ten se přihlásí, a že nebudou spolu hrát
manželské páry a dvojice nalosujeme. Už v pátek večer/v předvečer turnaje, tak to fungovalo 5 sezón,
probíhalo losování. Byli jsme důkladně připraveni pro losování; dámy si losovaly pány. Já jsem nehrála,
protože jsem měla po operaci HALUXU, chodila jsem s berlemi. Přihlášených párů bylo minimálně 10.
Největší GÓL večera byl, když přicházela zdatná dáma v úzké sukni nad kolínka, prošedivělé vlasy, pěkná
prsa, halenka. Říkali jsme si: „Kdopak to asi z tenistek bude?“ Dáma přišla losovat a pozvolna jsme
odhalovali, že je to Láďa Stoszek, který si kvůli tomu oholil knír – vypadal skvěle! Snad bude ještě někde
videokazeta.
Atrakcí turnaje bylo, že se hrál nejen tenis, ale po prvním ročníku se volila MISS a „MISÁK“ turnaje. Vítězi se
tehdy stali: Marcela – dnes Zogatová – a Karel Banáš. Nešlo jen o krásu, ale měřily se také obvody prsou
u žen a bicepsů u mužů. Na samotný závěr se postavila na servis lajnu řada láhví šampaňského vína a snažili
jsme se láhve „sestřelit“ servisem/podáním. Kdo „sestřelil“, ten měl a vypil si; nicméně – vypilo se všechno!
Večeře byla předtím v SEPRESSU, následoval ART CLUB na Ostravské a nakonec jsme ještě stihli diskotéku
v PZKO.
Otázka: Jak se turnaj podařilo tak dlouho udržet; určitě byly i nějaké „krizovky“? Navíc je obtížné
„dopasovat“ ženy/muže do párů – žen je přece nedostatek?
D. S.: Ono se to rozkřiklo do širokého okolí. Podotýkám, že takových 6,7 ročníků vždy organizoval vítězný pár
– samozřejmě s naší pomocí. Později se některým párům do organizování nechtělo, takže jsem se
pořadatelství chopila sama. „Krizovky“ také byly, ale jeden rok jsme tady měli 32 párů! Přijeli z Ostravy,
Havířova, z Polska, byla spousta párů. Po tom obrovském náporu jsme si řekli, že to už nechceme dělat
v takovém masovém měřítku, a začali jsme turnaj vypisovat jen pro těšínské hráče.
Otázka: Jak to vypadá s přihláškami letos; přihlásili se nějací zájemci? Jak se ti daří získat sponzory; jsou
turnaje dobře dotovány?
D. S.: Zatím se nikdo nepřihlásil. Už vloni byly problémy s termínem – dohrával se Mem. Stoszka, takže se
stalo, že se vloni poprvé turnaj od r. 92 neuskutečnil! Nenašel se volný termín. Nicméně v r. 2009, když se
konal 18. ročník, tak docházelo k rozporům, zda se bude losovat, nebo ne; někteří byli pro, jiní proti. Proto
jsem se rozhodla, že budu dělat turnaje dva. Na jaře turnaj losovaný a na podzim, kdo se s kým přihlásí.
65
V r. 2010 se konal smíšený ročník jarního turnaje, kde si zase ženy losovaly muže. Těchto turnajů se mi
podařilo udržet 6 až do r. 2016!
Sponzorsky jsem obíhala Těšín, kde se kdo dal sehnat; jezdívala jsem pro ceny i do Havířova. Spousta mých
kamarádů je v důchodu, takže sponzoring už není,
ale podzimní turnaj řeším tím způsobem, že každá
dvojice, která se spolu přihlásí, něco donese.
Vždycky má někdo doma dárek, který mu
nevyhovuje, věc navíc, které by se rád zbavil
– starého obrazu, knihy apod. Nikdy nevíme, co
v kterém balíčku je. Vyhlašuje se pořadí od prvního
místa a každý si sám cenu vybere – taková „kočka
v měchu“.

Děkujeme za rozhovor s přáním dalších úspěšných turnajů veselí a humoru v MIXu.

66
**ROZHOVOR s Ing. Petrem Wojtylou – zakladatelem i donátorem Memoriálu Vladislava Stoszka
(2004); porazitelem Ivana Lendla
v žákovském věku; zakladatelem
TENISOVÉ ŠKOLY v Českém Těšíně;
organizátorem Oslav 80 let TO s účastí
AMFORY.
Ing. Petr Wojtyla je významnou
osobností českotěšínského tenisu nejen
z hlediska vlastních sportovních aktivit
– nadějného tenisty, ale jeho velkým
přínosem je nezištná POMOC
a starostlivost o mládež Těšína, která
v nejednom případě dokázala alespoň
částečně zúročit/vrátit INVESTICE do ní
vložené. (Viz rozhovor.)

Na 15. ročníku Memoriálu V. Stoszka, kdy tenisu nepřálo počasí – turnaj musel být o týden odložen, se
nám podařilo položit Ing. Petru Wojtylovi několik otázek.
Otázka: Kdy vznikl nápad uspořádat Memoriál Vládi Stoszka a jak to bylo s prvotní realizací tohoto
významného amatérského turnaje regionu?
P. W.: Musím říci, že Vláďa Stoszek byl můj dlouholetý kamarád, s kterým jsme se znali téměř 30 let.
V momentě, kdy se stala nešťastná událost/zemřel – snažil jsem se uchovat jeho PAMÁTKU. Byl to ČLOVĚK
– DUŠE českotěšínského oddílu, dával dohromady kolektiv, organizovali jsme spolu spoustu zajímavých
akcí/turnajů, soustředění, kterých se Vláďa vždy zúčastnil – byl nepostradatelnou osobou, nepokazil
žádnou legraci – bylo s ním „fajn“.
Proto vznikl tento turnaj. Zpočátku jsem se staral o organizaci Memoriálu sám. Později to převzalo vedení
oddílu, čemuž jsem rád. Přibývalo totiž účastníků a bylo třeba turnaji dát profesionálnější rámec. Chtěl
bych vedení oddílu tenisu tímto poděkovat a doufám, že Memoriál bude ještě dalších 15 ročníků
pokračovat.
Pokud jde o organizaci Memoriálu, tak zpočátku byl zájem veliký! „Stíhali“ jsme vše zvládnout s naším
zázemím, ale hráčů stále přibývalo, rozšiřovali jsme kategorie, začaly se hrát čtyřhry – kapacita tady
scházela. Takže po dohodě s OGNIWEM se hraje turnaj na dvorcích i v Cieszyně, což svědčí o přátelské
a dobré SPOLUPRÁCI mezi oběma městy – turnaj to určitě svým způsobem zdobí.
Otázka: Je o tobě známo, že jsi velkým dílem pomohl zvelebit těšínské dvorce či zázemí místních
tenistů. Můžeš prozradit, o co konkrétně šlo?
P. W.: Nejsem si jist, jestli „velkým dílem“, ale na těchto dvorcích jsem vyrostl od malého kluka, takže jsem
se snažil tento oddíl – svým způsobem – PODPOŘIT. Většinou to bylo finančně, popř. od nějakých sponzorů.
Dříve jsem se věnoval i aktivní trenérské činnosti, čímž jsem splatil DLUH trenérům, kteří mě trénovali tím,
že jsem učil hrát tenis nastupující generaci.
S mým bratrem Pavlem, který zde působí trenérsky dodnes, jsme založili TENISOVOU ŠKOLU, která v té
době (1991) měla mnoho malých dětí, které se postupně propracovávaly do vyšších věkových kategorií.
67
Za sebe mohu říct, i když přesně nevím, jak je to dnes, že ta škola byla úspěšná – vychovala řadu poměrně
známých/dobrých tenistů: Alena Nogolová patřila k výborným tenistkám v rámci České republiky; Jakub
Cymorek dnes zřejmě působí trenérsky v Praze; Jakub Ondračka, který se ve vrcholovém tenise příliš
neprosadil, je v současné době vynikající trenér a věnuje se profesionálně tréninku poměrně dobrých
hráčů.
Rád bych se zmínil o tom, že se podařilo zpopularizovat těšínské dvorce tím, že se turnaje v době 80. výročí
založení TO zúčastnila AMFORA, což je známý kolektiv sportovců i umělců, kteří „stylově“/po svém přispěli
k popularizaci oddílu.
Otázka: Nestýská se ti po tenisových kamarádech; zahraješ si ještě někdy tenis?
P. W.: Velmi se mi stýská po Těšíně i kamarádech kolem tenisu. Snažím se proto vždycky zúčastnit turnaje
Vládi Stoszka – přijít a podívat se, jak to tady funguje. Vidím, že vše běží velmi dobře. Stýská se mi
po městě Těšíně, protože jsem zde vyrostl a žil 40 let. Myslím si, že tenisové dvorce, okolí – celý areál je
PERLOU města.
S tenisem je to u mě slabší. Musím říct, že mnoho času nemám. Snažím se alespoň chodit hrát s dětmi
– tenisté z nich nevyrostou, ale snažím se je NAUČIT základům tohoto sportu. Zatím jsem každý rok hrál
turnaj Stoszka a vždy mě to „stálo“ bolavé koleno. Rád bych si zahrál, jenže letos to nepůjde.
Otázka: Co bys popřál k devadesátinám založení TO v Českém Těšíně?
P. W.: Popřál bych, aby se tady neděly nějaké dramatické změny, aby areál zůstal tak, jak je. Aby se zde
vychovávali další/noví nástupci tenisu a tenisový oddíl měl PODPORU jak od sponzorů, tak i od Města.
Myslím si, že je to jedno z míst, které má velkou TRADICI, je velmi hezké a byla by škoda, kdyby se
proměnilo v něco jiného.
Děkuji za rozhovor.

6. PŘEDSEDOVÉ TO; SPRÁVCI DVORCŮ*
Předsedové oddílu: 1946 – Jan Cieslar | 1948 – Karel Jaroš | 1950 – Bohumil Gazdík | 1953 – Štěpán Žák |
1957 – Bohumil Muroň | 1972 – Zdeněk Kubík | 1978 – Karel Hota | 1990 – Bohumil Muroň | 2000 – Jiří
Pytela | 2011 – Jiří Pavlík | 2018 – Jakub Rašík (Zpracováno podle knihy Ing. K. Hoty: Těšínský tenis ve 20. století)
Neodmyslitelnými muži/„pracanty“ tenisových dvorců jsou správci, kteří dvorce od jara do podzimu pečlivě
udržují, popř. „zvelebují“ ke spokojenosti nejen těšínských tenistů, ale i početných příznivců – všech
milovníků tenisu.
Kmenoví správci dvorců na časové ose (1945 – 2018):
/Gottwald/Wenglorz /Klimonda/Žák—————/
Beneš—/Kocur/Špaňhel…../ /Glajcar/Kantor——————————————/Kiszová/Szczerba/Czudek———-
1945 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980
/ Jurkovský/ Rozsíval—-/ Podgorski——————-/ Bolek—–(?)
Czudek——————————————————————–/Pytela/Bojko—/ /Ondračka P./Jurkovský—-
1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015 2020
*Pozn.: Zpracováno a graficky uspořádáno autory publikace podle knihy K. Hoty: Těšínský tenis ve 20. století; na podkladě diskuzí
s pamětníky E. Kiszou, Ing. K. Bolkem, Pavlem Wojtylou a J. Jurkovským.

SPONZOŘI

www.acsteel.cz/
www.infobox.com.pl
TJ SLAVOJ
MĚSTO ČESKÝ TĚŠÍN
www.finclub.cz
www.colosus.cz
www.fakro.pl

 

 



Tennis Courts

Club Members

Tournaments/Year

Restaurants & Bars

Meet the Club’s Board

Be sure, that if you will ever be lucky enough to get trained at our tennis classes by any of these people, you will love to enjoy the game!

Jake Wilkinson

Jake Wilkinson

Head of the Board
Jake was born and grew up in Sweden and started playing tennis at the age of 8. He was continually ranked in the top 10 as a junior, with his highest ranking at hitting the second rank. He won the National Singles Title twice as
Jennifer Fowler

Jennifer Fowler

Board Trustee
Jennifer has been playing professional tennis since she was 11 years old. Previously ranked #4 in New York State, she went on to play number 1 and 2 singles for 4 years at Westminster College, a Division 3 school in Pennsylvania. Jennifer still holds the
Walter Highline

Walter Highline

Head Instructor
Walter has thirty-five years of playing experience at hand. Growing up in Las Vegas, Nevada, he participated in Jr. lessons and multiple top-level tournaments. Moving to the Coachella Valley in southern California, he attended The College of the Desert in Palm Desert. After a seven-year
Gary Blend

Gary Blend

Board Trustee
Gary started playing junior tennis at age of 14 in Southern California. He attended LB Wilson High School where he shared co-MVP varsity honors his senior year. At Long Beach City College, Gary won The South Coast Conference Singles titles twice. Later, he played college

Inspiring Feedback!

See some of the most recent testimonials written by the Club members…


While I always loved playing tennis, I’ve never been a member of the club before… Here at the ProShot it’s all quite different. The level of service, additional amenities that they offer – everything is top-notch!

As I moved to California from New York, I just had to find a replacement for my favorite tennis club that I’ve been attending before. This one seemed an obvious choice for me since it has so many professional tennis players as members!

Join us

We are always looking for new people to fill our positions either as administrative or facility-maintenance personnel, or as one of our coaches for our adult and junior classes!